Soli

Soli jsou chemické sloučeniny, složené z kationtů kovů a aniontů kyselin. Soli jsou nejvýznamnější iontové sloučeniny, které se ve velké míře vyskytují v zemské kůře. Jsou nejdůležitějším zdrojem minerálních látek pro rostliny.

Soli mohou vznikat následujícími reakcemi:

· Slučováním kovu a nekovu (2K + Cl₂ ---> 2KCl);

· Neutralizací (NaOH + HCl ---> H₂O + NaCl);

· Reakcí kyselinotvorného oxidu a hydroxidu (N₂O₅ + 2NaOH ---> H₂O + 2NaNO₃);

· Reakcí zásadotvorného oxidu a kyseliny (Na₂O + H₂SO₄ ---> H₂O + Na₂SO₄);

· Reakcí kyseliny a kovu (Zn + 2HCl ---> H₂ + ZnCl₂).

Soli se v přírodě vyskytují ve formě krystalů, vytváří velmi pevné (iontové) vazby, mají vysoké body tání a varu, v roztoku a v tavenině vedou elektrický proud. Podle aniontu rozdělujeme soli na halogenidy, uhličitany, křemičitany, sulfidy, dusičnany, fosforečnany, sírany, siřičitany a jiné.

Kyseliny, které obsahují dva a více vodíků, mohou při disociaci odštěpovat vodíkové kationty postupně. Z těchto kyselin mohou vznikat anionty obsahující vodík. Sloučí-li se takovýto aniont a kationtem kovu, dojde ke vzniku soli obsahující vodík, tyto soli nazýváme hydrogensoli.

Názvosloví solí

Soli bezkyslíkatých kyselin, jsou halogenidy a sulfidy. Halogenidy jsou soli bezkyslíkatých kyselin, kde kyselinotvorný prvek je halogen. Sulfidy jsou soli kyseliny sirovodíkové H₂S.

Odvození podstatného jména v názvu soli od kyslíkaté kyseliny

Oxidační číslo kyselinotvorného prvku	Kyslíkatá kyselina		Aniont odvozený od kyseliny
	název	vzorec	název	Vzorec s oxidačním číslem
I	Kyselina chlorná	HClO	chlornan	(ClO)-I
III	Kyselina boritá	HBO2	boritan	(BO2)-I
IV	Kyselina uhličitá	H2CO3	uhličitan	(CO3) -II
V	Kyselina dusičná	HNO3	dusičnan	(NO3)-I
	Kyselina chlorečná	HClO3	chlorečnan	(ClO3)-I
VI	Kyselina sírová	H2SO4	síran	(SO4)-II
VII	Kyselina manganistá	HMnO4	manganistan	(MnO4)-I

* kyseliny s oxidačním číslem kyselinotvorného prvku II a VIII se nevyskytují, a proto zde nejsou uvedeny

Názvy solí kyslíkatých kyselin jsou tvořeny dvouslovným názvem, který se skládá z podstatného jména, které je odvozeno od aniontu kyseliny, a z přídavného jména, které je odvozeno od kationtu kovu, zakončené koncovkou odpovídající příslušnému oxidačnímu číslu. Opět platí, že součet oxidačních čísel všech atomů ve sloučenině musí být roven nule.

 

Zpět na úvod